Datum: 7. - 9.9.2012 

Název akce:  Gothic

Organizátor: Thoron

Počet účastníků: 230

Délka akce: Víkend

Typ hry, žánr: Outdoor fantasy larp

Samotný obsah recenze

Gothic, svět známý z několika počítačových her, ožil na dva dny na hradě Točník. Hrad představoval jedno z měst na ostrově a v jeho okolí se vyskytoval přístav a několik farem. Hra se točila především kolem několika základních frakcí a jejich konfliktů. Jednalo se o mágy ohně, mágy vody, paladiny, žoldnéře a spáčovce.

Na hře jsem představoval jednoho z členů kejklířské společnosti, která čerstvě dorazila do města a nebyli jsme členy žádné frakce. Tyto půtky šli tedy poněkud kolem nás. Náplní našeho času bylo skládání písní a básní a jejich veřejný přednes. V plánu byli i nějaké rozmíšky v rámci skupiny, na které bohužel ale nezbyl čas.

Dopoledne jsme strávili skládáním písní na zakázku a jejich přednášením na veřejných prostranstvích. Včetně toho, že jsme obešli všechny farmy a i na nich jsme zpěvem a hrou obšťastnili jejich obyvatele.

O polední přestávce strávené vařením lívanců pro celou skupinu nám soudce města vcelku bezdůvodně zavřel principála. Jedna z věcí, kterou kejklíři samozřejmě nepromíjí. Jen co jsme se najedli, vyrazili jsme zahrát skřetům s tím, že třeba k nám budou přívětivější než soudce. Bohužel cestou naší skupinku zezadu napadl jeden idiot z domobrany a 4 její členy zabil. Dodnes nevím jestli to byl jenom hlupák nebo zda pro to měl relevantní důvod. Okradení není dobrý důvod :-)

Všichni zemřelí byli zvednuti jako zombie kejklíři a hráli pro zábavu skřetů jak při odpočinku tak při jejich útoku na Onarovu farmu. Při tomto útoku jsme byli povražděni a naše příběhy se od sebe oddělili.

Já jsem se do hry vrátil jakožto brad, synovec své původní postavy, který se snažil jej dohnat a naučit se od něj co nejvíce z bardského umění. Na farmách jsem se dozvěděl o společenství kejklířů v přístavu. Dorazil jsem tedy tam a přidal jsem se k nim na pozici mého teď již bohužel mrtvého strýce.

Tam jsem se dozvěděl i okolnosti jeho skonu. Popadlo mě spravedlivé rozhořčení a společně s ostatními jsme složili politickou satiru na místního soudce a vydali se ji hrát na nádvoří hradu. Prostému lidu se zjevně líbila, ale soudce si v ní tolik neliboval a nechal nás zatknout, tedy principála, ale co bychom byli za kejklíře, kdybychom nešli s ním. Za obhajobu mého principála jsem byl dokonce zmlácen, drobným zadostiučiněním bylo to, že jsem jednomu ze strážců poblil boty.

Scéna v šatlavě byla pro mě jednoznačně zlatým hřebem hry. Zavřeli nás tam včetně zpěvníků, kytary, alkoholu a jídla, takže jsme si tam udělali zhruba hodinu trvající párty během které jsme skládali a rovnou zpívali písně proti soudci. Nicméně nejlepší bylo vyřvávání Veličenstva kat tak, aby bylo slyšet co nejdále.

Aby v šatlavě nebyla taková nuda, tak nám odvedli principála a zbičovali ho k smrti. Kromě toho na bičování a výslechy postupně vyváděli jednotlivé členy kejklířské skupiny. V mezičase nám ještě dovnitř vhodili člověka, o kterém naše tanečnice zjistila, že má v sobě salamandra a že by měl vybuchnout. Žonglérka ho tedy uspala lektvarem a Poeta následně probodl. To nám zachránilo život. Pak zbývající přeživší postupně vyvedli a zbičovali. Celá skupina se odvlekla do přístaviště, které se stalo naším novým ležením. Zbytek večera už jsme vesměs odpočívali.

Druhý den už jsme na kejklířské hraní prakticky neměli čas, protože už ráno přišla velká bitva mezi všemi a paladiny s ohnivými mágy. Ohniví mágové a paladini byli takřka vyhubeni a vyhnáni z města. Pak se chvíli řešilo kdo a jak tedy bude městu vládnout, ale v tom čase už jsem jen odpočíval u ohně v přístavišti, kouřil vodnici a nic moc jsem nedělal. Stejně tak mě minula i poslední bitva, v rámci které bojovali všichni proti Spáčovi a kterou krátce po poledni celá hra skončila.

Pak už jsme se jen sbalili a vyrazili jsme postupně pryč z Khorinisu do normálního života. Zůstali pouze ti, kteří chtěli ještě jeden večer strávený popíjením alkoholu a družením se.  

Autor recenze: Jakub "Balda" Balhar