Recenze‎ > ‎

Dance Macabre

Datum: 12. - 14.10.2012

Název akce:  Dance Macabre

Organizátor: Morgain, Lex, Tempus Ludi o.s. ...

Počet účastníků: 40

Délka akce: Víkend

Typ hry, žánr: Taneční larp

Dance Macabre (Tanec mrtvých), hra trvající pouhých několik hodin, ačkoliv společně s přípravami jsme jí strávili celý víkend. Většinu času jsem strávili workshopy zabývajícími se argentinským tangem stejně jako znázorňováním emocí pomocí tance a vytvářením svých postav.

Workshopy

Dance Macabre je jedna z mála her, kde byli workshopy užitečné a zajímavé. Pro hru samotnou byli navíc nezbytné. Naučili jsme se během nich tančit základy argentinského tanga, vyzkoušeli jsme si spoustu způsobů jak vyjádřit lásku stejně jako nenávist, štěstí jako zoufalství, přijetí i odmítnutí a to vše beze slov, pouze za pomoci tance.

Hra

Samotná hra probíhala v neděli odpoledne a zabrala pouhé tři hodiny. Hra samotná začínala odbitím 12té hodiny a probouzením a příchodem mrtvých. I já jsem hrál jednoho z mrtvých, nejprve jsem se cítil lehce zmateně poté co jsem se zase alespoň na krátkou dobu vrátil do světa živých.

Příležitost, příležitost vyřešit to co jsem za života nestihl, příležitost odpustit, ale také získat něco nového. První tanec, potkávám slečnu, která mě zaujme, slibuji jí lásku tancem, možná věčnou, ale při mé nestálosti možná nebude trvat déle než několik tanců.

Další tance, potkávám lidi ze svého života a minulosti stejně jako nové. Snažím se bojovat se svou nestálostí, ale nedaří se mi to. Ta slečna, se kterou jsem tančil prve, vztah s ní nejprve vášnivý a vážný, ochládá a končí, odcházím od ní, věnuji se jiným, nic se nezměnilo. Pak si našla jiného, teprve tehdy mi došlo, že jsem udělal chybu, měl jsem být s ní. Přišla nenávist, tak jako obvykle, nenávist k ní, k tomu, že mi to dovolila.

Tance s kamarádkou, seznámili jsme se za života a i ve smrti jsme zůstali jeden druhému přítelem. Tichý pláč na rameni, stejně jako chvíle odpočinku s někým, komu můžete věřit, takové byli tance s ní. Klidné, lehounké, takové jaké jen přátelství může být.

Tanec s ženou, jejíž smrti jsem přihlížel. Zabili jí gilotinou, usekli ji hlavu a já jsem přihlížel s úšklebkem ve tváři, sám jsem ji udal a tím její smrt způsobil, nikdy mě to nevadilo. Tance plné vášnivé nenávisti, odchody uprostřed tance, němý řev provázející nás celou dobu a úplně nakonec smíření a odpuštění z její strany, tanec lehounký jako pírko, tím mezi námi vše skončilo, nikdy už se k tomuto nebudeme vracet.

Tanec s nesmělou slečnou, která se tanci takřka vyhýbala. Jemné a nesmělé byli její doteky a byl takový celý tanec. Vzdálené držení, vyhýbání se pohledům druhého, ustoupila mému temperamentu, ale nesmělost ji zcela zůstala.

Tanec s kamarádem nynějšího partnera mé první tanečnice, bránil ho, šlo o nefalšovanou hádku. Nenávist a zlost z tance stříkala, těžko říct, kdo kdy zrovna vedl. Intenzivní zážitek tančit v těsném držení s mužem, nešlo ale o zážitek erotický, pouze o tu nenávist a zlost.

Tance s vášnivou ženou, kterou jsem zde poznal, tance plné vášně a nezájmu, nezávislosti a nejistoty. Takový byl vždy tanec s ní. Těžko říct, jak se ten vztah vyvinul, odchod v půli tance, stejně jako něžné doteky střídané vášnivým výbuchem. Mohli jsme oba dva být pro toho druhého tím pravým, ale nakonec jsme nebyli. Poslední tanec, před návratem do hrobu. Doteky, vášeň, bolest, nejistota. Dokážeme jeden druhému pomoct? Na konci jen tiché objetí a slzy zoufalství, ani tentokrát se nám ani jednomu nepodařilo překonat své problémy, a tak se každý sám vracíme do hrobu.

Závěr

Dance Macabre byl jedinečným zážitkem, který mě ovlivnil na dlouhou dobu. Nikdy bych nevěřil, že je možné beze slov, pouze tancem vyjádřit tolik věcí. A ani ve snech jsem si nepředstavoval, že by mohl být tanec tak intenzivní. Pokud budete mít příležitost si Dance macabre zahrát, rozhodně neváhejte. 

Autor recenze: Jakub "Balda" Balhar

Comments