Recenze‎ > ‎

Borograv

Datum: 29.8 - 1.9.2012

Název akce:  Borograv

Organizátor: Rosenthal o.s.

Počet účastníků: 40

Délka akce: 48hodin hry plus den workshopů

Typ hry, žánr: Situační larp


Samotný obsah recenze

Představte si končící druhou světovou válku. Ocitáte se v malé osadě Borograv soustředěné kolem zámku se stejným jménem, na kterém žije rod Szemésiů. Před několika měsíci vaše vesnice shořela a stále ještě není znovu postavena, blíží se podzim a těžko říct zda bude včas postavena. Do toho se kolem válčí, aktuální panovník je na straně Ustašovského Chorvatska, jeho bratr podporuje Četníky (Srbští vojáci) a ve vesnici jsou další lidé podporující komunisty. Na pozadí těchto událostí se odehrává jak každodenní vesnický život plný tradic, tak menší i větší krize mezi jednotlivými obyvateli.

Na akci jsem dorazil ve středu večer dle požadavků. Večer měli proběhnout počáteční workshopy a dostali jsme herní peníze a případné další informace. Workshopy se bohužel kvůli odpozdilcům dost zdržely. Já měl hrát postavu Adama Brazdeniče, místního hospodského. Brazdeničové patřili mezi nejstarší místní rodiny. Žili jsme tu odjakživa a ač jsme nikdy nebyli mezi nejbohatšími, nepatřili jsme ani mezi nejchudší.

Při požáru mi sice hospoda shořela, koneckonců začal v ní, ale stejně jsem se znovu zvládl postavit na nohy a založit provizorní výčep ve stanu zapůjčeném knížetem. Hospoda byla otevřená po celou dobu hry, ale jediné co jsme rozlévali bylo víno a pálenka. Obojí bylo ředěné, abychom hráče moc neopili. Malé množství alkoholu, nicméně uvolnilo náladu a pro všechny tak bylo snazší se opravdu hádat.

Před samotnou hrou jsme měli půl dne workshopů, v rámci kterých jsme si ujasnili vztahy v rámci rodiny, vyzkoušeli jsme si jak se hádat a rvát. Zjistili jsme jaké máme vztahy mezi rodinami, jak je to v rámci jednotlivých národností s náboženstvím. Jak ho projevovat, ti z nás kdo neuměli otčenáš se ho doučili, dále nás naučili jak fungují tradice, jak se chlapi chovají mezi sebou a jak se chovají k ženám. Obecně byli workshopy silně ku prospěchu, jelikož jsme se v jejich průběhu stali vesnicí, kterou jsme měli být.

Součástí workshopů bylo i několik scének. V první chytly Nikolu při pytlačení a museli jsme uprosit knížete, aby ho netrestal příliš tvrdě. Pro mě byla opravdu zásadní až poslední scénka, ve které bez soudu kníže popravil mého syna za zapálení vesnice, se kterým ale podle mě neměl nic společného.

Pozor následující část obsahuje spoiler informací použitých ve hře. V případě, že uvažujete o zahrání si této hry, nepokračujte ve čtení.

Smrt našeho syna zásadně ovlivnila vztah s mojí ženou Katrinou, do té doby šťastný a harmonický vztah se začal rozpadat, jelikož mi to Katrina dávala celé za vinu a neuměla se úplně vyhrabat ze zármutku. Tahle linka byla pro mě nejzásadnější zápletkou celé hry.

Většinu herního času jsem trávil v hospodě, kde jsem naléval ostatním, bavil se s nimi a poslouchal jejich zábavu a potíže. Byl jsem prototypem hodného hospodského, což se mi ale moc nevyplácelo. Žena mi začala chodit za bratrem, kterému žena utekla, a tak se s ní s chutí scházel. Další kdo toho hojně zneužíval byli bratři Marko a Miško Mickovič. Marko mi dlužil parádní kupu peněz a nejen, že je nezaplatil, ale ještě chtěl abych mu dál naléval. Společně s Miškem mi v hospodě otrávili methanolem hosta, ukradli mi nějaké láhve alkoholu a tak vůbec.

Pro mě na hře bylo nejzajímavějších několik okamžiků. Ve zbylém čase bylo pěkné jak vesnice opravdu fungovala a žil se v ní normální život. Za sebe také považuji úžasné nasazení hráčů, kterým ve čtvrtek večer díky přívalovým dešťům promokli věci a přesto pokračovali, stejně tak četníky, kteří ten déšť museli přežít venku v lese.

Jedním z nejsilnějších okamžiků pro mě bylo když jsem zjistil, že můj syn měl dítě se Zoranou Svitanovič. Šok to pro mě byl proto, protože jsem se to dozvěděl, až v okamžiku kdy ji její otec zmlátil za to, že to dítě potratila. Od té doby jsem skoro až nenáviděl Rinalda Perlasca, který ji s tím pomohl, aniž by více zkoumal.

Další bylo narůstající zoufalství z odhalování poměru mezi mojí ženou a mým bratrem. Celá situace byla postupně horší a horší, se ženou jsme se skoro přestali bavit a bratrovi jsem nakonec našel způsob jak co nejvíce ublížit. V sobotu mu měl Aleksandar Svitanovič zaplatit 200 kun za pronájem pole. Tomu ale ještě v sobotu ráno 50 kun chybělo. Pro představu šlo o ohromné množství peněz. Dohodli jsem se tedy s Aleksanderem, že až to půjde platit Karlovi, přidám se a doplním zbývající peníze. Scéna ve které Aleksander vysázel 150 kun a podíval se po okolí a zeptal se jestli mu někdo půjčí zbytek a já jsem vytáhl peníze a vysázel jsem to svému bratrovi na ruku, byla pro mě jedna z nejlepších. Navíc pak pokračovala, když jsme se s bratrem odebrali do hospody, kde jsme spolu strávili cca 10 minut v naprostém tichu rušeném jen občasným „nalej“. Byla to geniální scéna.

O poslední scénu se ženou, Karlem a bratrem mé ženy jsme bohužel přišli protože hra skončila dříve než bylo původně dohodnuto a naše scéna se nestihla odehrát. V jejím rámci měl Josip (bratr mé manželky), zabít Karla a moje žena se měla přede mnou vrhnout na kolena a odprosit mě za to, co provedla.

V rámci hry byla zajímavá scéna, kdy se vlády ujal bratr původního knížete a udělal rozhodnutí soudit svého bratra, který měl obecně mezi lidmi podporu. Na té scéně bylo krásně vidět jak mohli vzniknout selské bouře, v jednu chvíli hovořil jako kníže a v druhé už se na něj vrhl rozzuřený dav.

Popisovat všechny zajímavé scény ve hře by vydalo na mnoho stran papíru. Po celých 48 hodin byla hra nabita silnými zážitky pro všechny postavy. Rozhodně to byla hra, která stála za všechen čas i peníze do ní vražené. Kulisy zámečku a jeho okolí byly kvalitně připravené, stejně tak byli dobře kostýmované občasné CP, které zasahovali do hry a v neposlední řadě bych ocenil celkově nesmírně kvalitní přípravu celé hry, prakticky nezadrhávala a technických obtíží bylo jen naprosté minimum.  


Autor recenze: Jakub Balhar