Larpy tohoto typu se snaží simulovat chod a pravidla vymyšleného prostředí (světa), které bývá většinou velmi precizně zpracováno. Každý takový svět je rozpracován na velkém množství úrovní, tak, aby si hráči mohli najít oblast svého zájmu. Rozsáhlá pravidla a herní legendy jsou typickou stránkou každého světa. Samozřejmě toto klade obrovské nároky na organizátory a částečně i na hráče. Každý hráč si svoji postavu připravuje sám a snaží se ji „zapasovat“ do herního světa, podle pokynů organizátora. Drtivá většina světů je ve stylu fantasy.

Světy sledují co do pravidel i samotné hry dva směry: první klade velký důraz na herní složku, které jsou podřízena rozsáhlá pravidla. Druhý se snaží o co největší prostor pro hraní rolí a samostatné jednání hráčů, většinou má výrazně jednodušší pravidla, která obsahují pouze návrhy jak situace řešit.

Do této škatulky spadá celé spektrum her odehrávajících se v odlišných světech, časech a využívajících jiné mechanismy. Společným prvkem těchto her je městské prostředí jako kulisa, kde se larp odehrává. Město je součástí herního světa, nemusí být omezen herní prostor, ale bývají v něm vymezeny určité herní lokace – organizátory zařízené prostory. Doba trvání akce je od hodin po měsíce. Z tohoto důvodu musí hráči při hře koexistovat s okolím.

Akce trvající po delší dobu (více než několik dní) jsou samostatnou součástí her ve městě. Tyto akce kladou výrazně větší nároky jak na hráče, tak na organizátory. Od hráčů se očekává, že budou připraveni obětovat většinu svého volného času a občas i spánku ve prospěch hry a organizátoři jí zpravidla přenechají takřka všechen čas v době, kdy běží.

Jedná se o akce, které jsou jasně časově a prostorově omezené. Počet hráčů se pohybuje mezi 5 a 25. Postavy jsou z většiny připravené organizátory s minimálním prostorem pro hráče. Děj je dopředu orámován a sleduje předem určený „scénář“. Je striktně dán konec. Na hráčích potom je, jak zareagují na okolní dění. Hra samotná je zaměřená na interakce hráčů mezi sebou, prostředí je většinou využíváno okrajově a pouze dotváří atmosféru. Název vymyslel Tomáš Kopeček v roce 2005 a dnes je již celosvětově rozšířen pod názvem Chamber LARP.

Tyto hry jsou v mnohém podobné komornímu larpu. Mají formát většinou krátkodobých akcí trvajících od několika hodin po maximálně jeden den. Jejich konec nemusí být striktně dán, většinou ale je. Počet hráčů také není pevně určen, ale ve většině případů se pohybuje mezi 20 a 40 hráči. Postavy jsou předem připravené pouze z části a je dán prostor pro osobní intervenci hráče. Postavy se během larpu stejně jako u komorních larpů nevyvíjí. Situační larp není omezen malým prostorem a většinou se odehrává tzv. outdoor. Ohniskem situačního larpu je navození konkrétních situací s nosnou atmosférou. Organizátor se snaží o cílené navození konkrétních pocitů v hráčích.

Proč název situační larp? Komorní larp, Svět ani Družinovka nepostihuje dostatečně specifika některých her. Často je používán termín outdoor larp, pod který se ale zahrnuje obrovská škála akcí (Svět, Postapokalyptický larp) jejichž herní principy se výrazně liší.

Toto je v České republice nový směr, který byl v západních Čechách poprvé uveden jako LDV (Larpově divadelní večer) 2. 4. 2011. Larpové divadlo převádí larpové prvky na jeviště. Formu čerpá larpové divadlo z komorních larpů, divadelních technik, improligy a jeep formy. Hlavním rysem tohoto odvětví larpu je reálná přítomnost diváků, kterým se samotné provedení do jisté míry podřizuje. Larpové divadlo se snaží o velmi silný prožitek jak samotných hráčů, tak i diváků.

V našem pojetí je účast na larpovém divadle rozdělená na hráče a diváky. Jednotliví hráči se střídají v hraní jedné postavy mezi scénami. Hráči i diváci mají možnost si vybrat jednu z postav a obdrží kompletní historii a popis postavy, jejích scén a příběh z jejího pohledu. Postupně prochází celým příběhem po jednotlivých scénách (jeep forma). Předdefinování jednotlivých scén se výrazně liší a postupně se ke konci uvolňuje. Typicky jsou zařazené tzv. larpové scény, které jsou minimálně řízeny a minimálně předdefinovány. Jejich průběh začíná a končí jedna z postav, obsah záleží z maximální možné části na hráčích.

Larpy tohoto typu jsou v České republice novým typem larpů. Z počátku jsme mohli podobné tendence spatřovat v některých komorních larpech. Dnes se objevují první art larpové hry jejichž podoba může být nejrůznější. Vychází ze svého protějšku v severských arthausových larpech, ale v některých aspektech se mu vymykají a nachází svoji jedinečnou podobu.

V našem pojetí Art larp již není moc hra, ale prvek uměleckého vyjádření a také způsob jak jej předat. Art larp čerpá z divadelních technik, technik psychodramatu, improligy, jeepu, dramaterapie, slam poetry, zážitkové pedagogiky a z mnoha dalších přístupů. Samotná forma larpu bývá experimentální a často staví na absurditách. Prostředí je často absurdní, zcela nereálné nebo dokonce neurčené. Samotný larp se věnuje silným emocím a obecně emocionálně vypjatým situacím. Klade velmi silný důraz na vyjádření hráče, které nutí ostatní k imerzi. Larp většinou nese jasně danou myšlenku či náměty, které se autor snaží umělecky vyjádřit.